Mám koníka v pronájmu? + fotky [24. 5. 2O17]

24. května 2017 v 21:36 | NaTyyツ |  Jezdecký Deníček
+ Lidi jsou svině! Někdo vyhodil koťátka v lese.
Ahojky
Po delší době opět píšu něco do Jezdeckého Deníčku. Absence nepsaní do téhle rubriky znamenala v mém životě celkem velkou chybu ale i ponaučení. Bohužel se u mě naskytlo pár problémů, co se týče ježdění a to, že jsem vlastně minulý rok v červnu spadla z koně. Poté jsem na koni seděla jednou a to hned po pádu, pak už nikdy až doteď. Nevím proč, ale tohle bylo moje nejdelší neježdění za posledních 7 let - tedy 8 měsíců neježdění. A to byl důvod, proč jsem do této rubriky neměla co přispět. Kolem Února jsem si našla po té době ježdění u soukromnice, kde jsem jezdila na ČTéčku jménem Tea Time. Samozřejmě jsem ji i vypomáhala kolem koní, ale měla jsem hrozný strach se vrátit do sedla. Na jednu stranu jsem se dost těšila, na druhou stranu ne. Když jsem se vrátila do sedla, bylo to strašné. Hrozně jsem se bála i nacválat. Přišla jsem si jako úplný začátečník. Paní se mnou měla trpělivost, ale měla dost slečen na výpomoc a tak jsme si už dál nepsali. Celou další dobu jsem hledala někoho nebo místo, kde bych mohla opět jezdit.

Zavítala jsem zpět na Panskou Líchu do Soběšic, kde jsem teď nedávno měla trénink na lonži. Ano, na lonži. A to proto, že jsem asi hodinu čekala v autě před jízdárnou a přemlouvala se, abych do toho sedla vůbec sedla!

Ona byla chyba, že jsem spadla a následně přestala jezdit. Ovšem v minulých několika dnech se mi splnil sen. Našla jsem si koníka u jedné soukromnice, která bydlí nedaleko mého bydliště, a tak to mám ze školy do stáje kousek. Hned poprvé jsem šla já a nový kůň na vyjížďku. Samozřejmě že jsem měla strach ale snažila jsem se to co nejvíc "udusit". Nepovedlo se. Když kůň odmítal přejít malý potůček, začala jsem samovolně (nebo jak to říct) křičet, že už dál nejdu, že se děsně bojím. A tak jsme šli zpět. Při příchodu do stáje jsem začala brečet jako malý fakan, ale všichni mě utěšovali a říkali, že se nemusím bát a že mi pomůžou. Že strach a blok má prostě někdy kde kdo.

Další trénink jsem měla vzít koně na jízdárnu, kde byl poprvé. Samozřejmě i tam mě strach neopustil a tak jsem po pár kolečkách byla rozhodlá sesednout. A to jsem se taaak těšila! Majitelka mě uklidnila a já odvedla koně do stáje. Domluvili jsme se, že se mnou bude chodit kamarádka ven a na vodítku a že se toho bloku prostě musím zbavit. A taky že jo. Druhá vyjížďka byla úplně o něčem jiném. Cítila jsem se v sedle opět tak, jako před několika měsícemi. Kochala jsem se krajinou a užívala si každý pohyb koně. Při třetí vyjížďce jsem už souhlasila s tím, že mě odepne a že půjdu sama. Celý zbytek do stáje jsem šla sama! Byla jsem hrozně nadšená sama ze sebe.

Chápu, kdo nezažil, asi mě nepochopí, ale kdo zažil, tak ano. Je to těžké mít v sobě blok, který Vám v podstatě kazí radost z věci, kterou jste předtím milovali. Snažím se strachu zbavit. Pomale mi to jde, ale musím prostě začít od začátku. Jelikož jsem si koníka pronajala, mám dovoleno s ním trávit veškerý čas. S majitelkou vycházím v dobrém a i s ostatními lidmi kolem jsem si padla do oka. Je to tam skvělé! Lepší stáj jsem snad nepotkala a doufám, že tam vydržím a že nám to půjde. A teď vlastně na kom že to jezdím?


Jmenuje se Mrok, je mu 14 let a je to anglický plnokrevník. Zezačátku to se mnou měl asi dost těžké, ale doufám, že společně nám to půjde a že díky němu budu opět sedět v sedle jako doma a žádný strach mi nepřekazí to, abych mohla v klidu trávit čas s tímto nádherným zvířetem. Ani nevíte, jak jsem nadšená ze všeho! Teď teprve s koňmi mohu trávit více času, poznala jsem super lidi, skvělé prostředí a úžasného oře, který bude muset mít pevné nervy, aby to se mnou zvládl.



A zde přikládám nějaké fotky z dnešní vyjížďky. Počasí bylo celkem na nic, jelikož celou dobu bylo zataženo a foukal šílený vítr. Šli jsme do lesa, kde mě kámoška odepla a já šla sama. Po pár minutách jsme v lese uslyšeli mňoukání koček. Koukali jsme po stromech, kde by mohla nějaká kočka být a třeba nemůže slézt. Nikoliv. Nějaký (nevím jak to slušně říct) idiot vyhodil pět nádherných koťátek v lese. Samozřejmě že jsem nečekala, že koně vyleká smutný hlásek koťátek a tak se Mrok začal plašit. Z toho úleku mi akorát větve způsobily škrábance na zádech ale jinak nic šíleného. Každopádně byli koně hodně nervózní. Mě samotné se chtělo brečet, nesla jsem malé kotě zpět k ostatním. Chudáčci neměli ani pořádně oči rozlepené. Kámoška zavolala příteli, aby je odvezl a postaral se o ně. Mám to pořád před očima, pořád slyším ten hlásek nevinných koťat, které někdo nechtěl. Hrůza, co se dnes děje. Přitom kolik lidí by bylo rádo za nového mazlíčka. Já si ho vzít domů bohužel nemohu, což mě opravdu mrzí, ale zatím to tak nejde. Naštěstí to dobře dopadlo a koťátka jsou v dobrých rukách.
To by bylo pro dnešek vše. Mějte se hezky
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kate Kate | Web | 26. května 2017 v 16:45 | Reagovat

Naprosto vím o čem s tím blokem mluvíš. Taky jsem to měla a bála jsem se na koně sednout, nedej bože když zrychlil aniž bych já chtěla. Svým holkám nadevše věřím, ale jsou dny kdy se i po těch letech blok vrátí a já jsem si v sedle nejistá a nervózní. Přeji ti hlavně hodně úspěchů s novým pronajatým koníkem a plno parádních chvilek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Animace od Janči - violet-eden.blog.cz ♥